Kartenhaus

8. listopadu 2008 v 18:03
Jedorázovka, můj výkřik do tmy...
Nečekejte nic zláštního, je to krátké a incest. Takže... ;-)
Hezké počtení.



Kartenhaus


Udělal jsi z mého života domeček z karet...
.postavený na tobě.



,,Vrať se!"

Do večerního ticha se ozvala rána. To někdo rozrazil hlavní dveře a ty s duněním bouchly o rám. Nebylo to však nedočkavostí, kterou by se dotyčný pokoušel dostat do domu. Naopak se jednalo o horlivost a nenávist, jenž chlapecké nohy hnaly z domu ven.
,,Regule, vrať se! Okamžitě se vrať!" Ženský jekot ho doprovázel až do nočního chladu. Walburga Blacková se hnala kulhavým krokem za svým synem opírajíc se přitom o vycházkovou hůl. Veškerá důstojnost šla stranou, ovládal ji vztek na svého syna, chtěla ho jen popadnout a zmlátit za jeho drzost, klidně i samotnou holí, tou to bolí nejvíc.
Oslovovaný nijak nereagoval, s dusivými kroky seběhl schůdky do zahrady a vyběhl doprostřed ulice. Nikdy se matce nevzepřel, Merlin ví, že si jí vždycky vážil, snažil se jí vyhovět ve všem, poslouchat na slovo... jenže kam to nakonec vedlo? Ztratil všechno, na čem mu doopravdy záleželo, jen kvůli ní. V tuhle chvíli mu bylo jedno, jestli matku urazil, jestli ho potom bude čekat nějaký trest... pocit, který mu svíral útroby, bolel mnohem víc.

Starší chlapec se zastavil. Neochotně, ale za to dosti ve spěchu, se na něj podíval. Obličej měl přitom silně pokřivený hněvem, mračil se a pohazoval hlavou, jak mu černé vlasy padaly do obličeje... i v tomhle večerním šeru vypadal nádherně.
,,Co?"
,,Prosím, neodcházej..."

Regulus se zastavil uprostřed ulice, přesně uprostřed, kudy by kdykoliv mohlo projet auto. Tváře měl rudé durdivostí a zlobou, jasně cítil, jak mu v téhle zimě hoří. Musel mít horečku, nepochyboval o tom, protože co jiného by to mělo být, když se tak zatraceně moc cítil nemocný?
Vydechl. Obláček páry se mu vznesl od úst, chvíli kroužil ve vzduchu a nakonec se ztratil. Stejně jako všechno důležité v jeho životě. Ozvalo se vzlyknutí.
Regulus padl na kolena. Ruce, které dosud úpěnlivě schovával před mrazem, vytáhl z kapes a zabořil je do blátivého sněhu. Krajina před ním se rozmazala. Šedé oči se zalily bolestí, nejdřív jedna a pak druhá slza překonala hráz dlouhých řas a kutálela se po vychladlých tvářích. Nechávaly za sebou vlhkou stopu, nedostávaly žádnou šanci uschnout, pořád se tvořily nové, dopadaly na jeho ruce a ukazovaly, jak moc uboze se cítí...

,,Vyřešíme to, slibuju, že to nějak vyřešíme, jen prostě... neodcházej..."

Dech se mu začínal zkracovat, hlava se mu motala, jak se mu nedostávalo dostatek vzduchu. Myslí mu projela panická hrůza, že se udusí, zalykal se vlastními slzami...

,,Spolu to nějak zvládneme..."

,,REGULE ARCTURE BLACKU! PŘÍSÁHÁM, ŽE TĚ PŘETÁHNU JAK PSA, JESTLI SE OKAMŽITĚ, ALE OKAMŽITĚ, NE-"
I přestože se slova rozbíhala přes celou ulici, odrážela se od stěn okolních domů a jistojistě všem narušovala poklidný večer Vánoc, on je nedokázal vnímat. Byl to jen jakýsi vzdálený šum, spánky mu třeštily a do čela se mu hrnula neuvěřitelná bolest... Nedokázal se nadechnout, měl pocit, jakoby mu někdo svíral krk a hodlal ho mačkat, mačkat tak dlouho, dokud nezemře. Svět se mu začínal proměňovat na červené tečky...

,,Miluju tě, bráško..."

Srdce se mu roztříštilo na tisíce kousků.



O dva roky starší chlapec seděl u rodinného stolu. Místnost byla přeplněná smíchem a dobrou náladou, tou jedinečnou vánoční náladou, která na Štědrý den oplývá každou správně fungující rodinu. Paní Potterová zrovna na stůl podávala šťouchané brambory, pan Potter vyprávěl veselou příhodu, jenž se mu předchozí den přihodila v práci, a James Potter do svého kamaráda spiklenecky šťouchal vidličkou.
Sirius se šťastně rozesmál.


Udělal jsi z mého života domeček z karet...
...a vytáhl tu nejspodnější kartu...


 


Komentáře

1 Lilithka | 8. listopadu 2008 v 18:37 | Reagovat

Sprav slovo rozbýhat na rozbíhat ;).

Jinak je to dost dobré, emotivní, čtivé, s pointou... ;)

2 Mysty | 8. listopadu 2008 v 18:48 | Reagovat

O____o

Panemerlin, děkuju, toho jsem si vůbec nevšimla... jsem momentálně naprosto mimo, takže za upozornění na každou chybu jsem dvakrát tak vděčná.

A děkuju i celkově!

3 minime | 9. listopadu 2008 v 12:15 | Reagovat

Dobrý den, slečno :) Tak jsem zas jednou zavítala na vaše stránky a musím vás pochválit :) a teď nechám tě hloupostí a dostanu se k jádru věci :) S blogem mám svoje zkušenosti a jen mě tak napadlo, zda bys nechtěla jiný layout.  Pěkně jsem se tady v rubrikách porochnila a všimla jsem si, že se snažíš o pěknou grafiku. Dlouho jsem grafiku pro nikoho nedělala, ale u tebe mám vyloženě nutkání se do něčeho pustit, protože tenhle blog má dokonalý obsah, ale vzhledově není příliš dobře strukturován. Má nabídka bude stále platit :)

Jinak držím palečky, nic nevzdávej, jde ti to :)

4 Ginger | 10. listopadu 2008 v 20:50 | Reagovat

Nad tímhle párem už přemýšlím delší dobu... Nad tím, že by ho měl někdo pořádně rozpitvat, zasloužil by si větší pozornost, než jen jednorázovku s náznaky...  Moc toho o nic nevíme a to mě na tom hrozně přitahuje, fascinuje. Snad někdy od někoho... Bohužel ode mě ne:)

Ale i tento malý 'výkřik' mě hrozně potěšil, kort když je od Tebe:) Těší mě, že rozhodně nejsem jediná, kdo nad tímhle párem přemýšlí.

5 Memorin | 15. listopadu 2008 v 17:57 | Reagovat

Dnes jsem se pokoušela stavět domeček z karet i v reálu, ale myslím, že vztah je daleko křehčí než pouhý papírový obdélník.

Karty se boří stejně jako domy, ale pouta z minulosti se nás drží. Jen někdo zapomeneme příliš brzo…

Ginger, nejsi sama... Dokonce jsem četla už jednu povídku na onen pár.

6 Ginger | 17. listopadu 2008 v 13:17 | Reagovat

Memorin, můžu vědět název povídky, prosím? :)

7 Mysty | E-mail | 20. listopadu 2008 v 20:37 | Reagovat

Ginger, popravdě hodlám jednu kapitolovku (nebo spíš cyklus) na tenhle pár napsat. Vidím před očima Reguluse, jeho rozmazlený výraz, tvář nejmladšího Blacka, vidím ho pokořeného a zničeného... a nad ním vidím stát arogantního Siriuse, kterému je vlastně úplně ukradené, co se s tímhle klukem stane.

No jo, občas mám pocit, že bych potřebovala nejméně další čtyři ruce a aby měl den šedesát sedm hodin, abych stíhala psát všechny svoje nápady. Nejdřív musím dopsat Řekni proč, pak Gravity a dále mám ještě nejméně deset rozdělaných témat... Ale pro tohle si rozhodně čas udělám, možná přes Vánoce, když se zadaří... Blackovi si zaslouží stejné pozornosti jako Malfoyovi.

Děkuji mockrát. Rozhodně nejsi jediná, vidíš, s Mem jsme minimálně tři. :-)

Mem, člověk nejdřív musí brát ony události na vědomost, aby na ně pak mohl zapomenout. A podle mě Sirius Regulese na vědomost tak nějak docela nebral nikdy...

8 Memorin | 21. listopadu 2008 v 18:53 | Reagovat

Jistě, právě jsem ji našla vytisklou v mých povídkách a pak i na internetu. :-)

Nádech pampelišky..., ale četla jsem ji jinde na stránkách.

http://www.ajjapensivell.own.cz/slashjednorazovky.php?comm_start_from=50&archive=&subaction=showcomments&id=1208206474&ucat=12&;

9 Memorin | 21. listopadu 2008 v 19:17 | Reagovat

Byl to jen mladší bratr... bezvýznamný sourozenec, který měl víc, než by podle Siriuse měl mít...

10 mishelka | 29. listopadu 2008 v 14:53 | Reagovat

och to bolo take nadherne a dojimave!!!....strasne strasne krasne....nemam slov.......presne taketo jenorazovky mam rada.....tento par sa cast neviskytuje....teda kumne sa dostava malokedy a vecinou su to jednorazovky ......uz by som chcela aj nieco viac ......s tohoto by bola krasna kapitolkovka:D....nadherne je to.....urcite sa k nej vratim castejsie..mas vzane talent....och chudaci reg nechal ho tam sirius sameho sameho s tou jezibabou......och ako mi je ho luto...

11 kami | Web | 2. května 2010 v 9:40 | Reagovat

Tak táto poviedka sa mi nanajvýš páčila. A úplne musím súhlasiť s mishelkou, ktorá dávno pradávno napísala, že je jej ľúto Regulusa. Veľmi pekne nepísané. :-)

12 Zuzana | 21. července 2010 v 12:46 | Reagovat

Krásne. Vystihla si to dokonale, Sirius je zvláštny, mrzí ma to, ale možno ho chápem. Keď s Regulusom a Blackovcami nezdieľal názory, musel doma trpieť musel odísť. Regulusa mi je ľúto. Ale on svojej rodine veril, nemohol odísť so Siriusom.
Rozvinúť túto poviedku by bolo krásne, ale určite by bola strašne smutná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama